Název

Linh Chi Nguyen 6.A - DĚTSKÉ SNY

Popis

Dětské sny

Téma mé práce se částečně zaměřuje na minulost, konkrétně na dětství. Dětství je období na které velice ráda vzpomínám, období, kdy jsme ještě neměli žádné starosti, zodpovědnosti a ani zkušenosti. V podstatě jsme neměli žádné omezení jak ve fantazii, tak v myšlení, byli jsme “tabula rasa”, která se teprve začínala popisovat a dokreslovat. Začínali jsme poznávat svět a tvořit si vlastní myšlenky a názory. Proto ted’ když se zpětně dívám mi přijde, že v dětství jsem byla mnohem kreativnější a mrzí mě, že mi nezůstala ta dětská schopnost představivosti.

Existují dva významy snů, bud’ sny jako představy, když spíme, nebo dalším významem jsou cíle, kterých chceme dosáhnout v životě. Obojí úzce souvisí s naším životem, obojí nás svým způsobem ovlivňuje a obojí jsou nějaké vize. Můžou se měnit nebo jednoho dne úplně zmizet, ale určitě nás nějakým způsobem v životě nasměrují. Zaměřuji se v díle spíš na význam druhý, ale neznamená to, že první význam není zahrnut a nijak s dílem nesouvisí.

Proč se ale moje dílo jmenuje Dětské sny? Jak jsem už psala, dětství mi přijde více barevné, možná až pestré, protože si myslím, že jsem byla mnohem otevřenější představám. Tehdy v dětství jsme neměli žádné obavy či strach, že může být něco nereálného, prostě jsme pustili uzdu fantazii a snili. Díky tomu jsme možná měli více snů, což s kreativitou určitě souvisí. Dětská část v díle je tedy plná snů, dominantní, proto dětské.

Chci vyobrazit růst člověka překážky, které ho v životě potkávají a čím je starší, obav a starostí je víc. Chci, aby se každý podíval zpět do své minulosti a připomněl si, o čem sníval jako malý, zamyslel se, zda zůstal věrný svým snům z dětství nebo se změnily, zda dělá něco pro to, aby svých snů dosáhl nebo je úplně zazdil. Jak vyrůstám mám pocit, že sny ubývají, jak sny ve spánku, tak sny jako cíle. Máme tendenci nějaké představy vyfiltrovávat, protože nám na první pohled mohou přijít nereálné, což sny a fantazii zabíjí. Naše racionalita je možná jakousi překážkou pro sny, proto už tolik nesníme (v obou významech). Někteří ale nemusíte se mnou souhlasit a věřím, že se někteří najdou, ale jste podle mých zkušeností jedni z mála. Naprosto valná většina lidí se kterými jsem mluvila neví, čeho chtějí v životě dosáhnout, co je vlastně naplňuje v životě nebo proč něco chtějí.

“Mým snem je procestovat svět.” Nezní vám to jako strašné klišé? Mně ano, chtějí procestovat svět jen tak, protože to zní super, a, protože žijeme jen jednou. Takže si myslím, že z těchto důvodů sní o podobném snu úplně každý, ale nemáte nějaký originálnější sen? Na tomto snu není nic špatného, ale věřím, že pro všechny z nás osobně zas tak moc důležitý není.

Sny nás inspirují, motivují a pomáhají nám dělat rozhodnutí. Proč můžou sny rozhodovat? Protože víme, kam směřujeme a stačí nám si vybrat vhodnou cestu k cíli. Např. Mým snem je stát se úspěšnou atletkou, takže když si mám vybírat mezi jazykovým a sportovním gymnáziem, vyberu si pravděpodobně sportovní gymnázium. Zkuste si někdy popovídat s úspěšnými lidmi, myslím si, že všichni budou nějaký svůj sen mít. Určitě to nemusí být žádný Steve Jobs, Bill Gates nebo Mark Zuckerberg, úspěšný člověk je ten, který žije šťastně a spokojeně s hodnotami, které vytváří pro společnost, což může být jenom to, že chodí do práce, která ho baví. Je obrovská škoda, když někdo nemá sny, proto chci, abychom si společně zavzpomínali na naše dětství a pokud nemáme žádné sny, či jsme na ně zapomněli, můžeme se přeci inspirovat těmi, které jsme měli v dětství.

Inspirovala jsem se sama sebou, svou náladou a vnitřní prázdnotou během karantény, kdy jsem nevěděla, proč dělám věci, které dělám. Chyběla mi motivace a naprosto jednoduchá činnost jako je vstát ráno z postele se zdala velmi těžká. Všechno se najednou stalo obtížnějším, protože se situace náhle změnila a já jsem svou cestu ztratila. Začala jsem hodně přemýšlet, protože jsem najednou měla trochu více volného času a vzpomínala jsem často na dětství, kdy jsem měla hodně snů (opět v obou významech). Často jsem v dětství potkávala noční můry, ale aspoň jsem nějaké představy měla, narozdíl od toho nyní se mi zdá, že když spím nesním vůbec, zdá se mi, že se mi ztrácí kreativita, kterou jsem v mladším věku měla. Během procesu myšlení nad projektem jsem vůbec neměla žádné nápady a věřím, že částečně byly překážkou mé vlastní omezení fantazie kvůli starostem v životě. Držela jsem se spíš věcí, které byly tady a teď reálné, a, zapomněla jsem i na sny jako cíle v životě. Možná jsou ty sny trochu nereálné a možná se mi vysmějete, když se s vámi o nich podělím, ale pro mě jsou velmi důležité, abych se mohla posouvat dále v životě.

Moje původní téma byl globální problém, konkrétně se týkal planety Země a její křehkosti, protože si myslím, že toto téma je pro mě důležité a mělo by se neustále připomínat. Pan profesor mě však zkritizoval, že téma je moc globální a on by si přál, abychom dali do prací něco osobnějšího. Musím přiznat pravdu, že nerada sdílím kus sebe s lidmi, kteří mi nejsou moc blízcí, proto mě nic jiného nenapadlo. Představu původního díla jsem již měla, stačilo pouze sehnat materiál a začít na něm pracovat, ale bohužel z důvodu epidemie se vše uzavřelo a nepodařilo se mi sehnat to, co jsem potřebovala. Nakonec jsem skoro na poslední chvíli musela přemýšlet nad jiným tématem. Své téma se mi nepodařilo najít v žádném výtvarném umění. Sny jako představy při spánku se objevovaly hodně a různorodost byla opravdu velká, jelikož fantazii se meze nekladou a člověk může ve snu potkat vše, co ho napadne, to mi ale nepřišlo příliš související s mým dílem.

V díle vidíte základ, který je malovaný akvarelem, barvy představují zralost člověka. V dětství je barva výrazná, živá a pozitivní, postupně jak roste, tak se stává vážnějším a klidnějším člověkem, barvy postupně přechází do studena. Vata tu jako obláčky symbolizují zasnění, mezi obláčky se objevují plastové střepy, které symbolizují zkušenosti a překážky, nějaké lekce ze života. Hodně zkušeností v životě nás může také ranit, abychom se z nich poučili, proto jsou na střípkách skvrny krve. Vše začíná jádrem, tedy z prostředka, kdy je hodně zasněný, nemá příliš zkušeností a postupně vyrůstá, poznání se zvětšuje a zasněnost se vytrácí.

Nastavení