Název

Šárka Špačková 6.A - PŘÍRODA VÍTĚZÍ

Popis

Téměř od začátku jsem věděla, že bych do své klauzurní práce ráda vložila kousek přírody. Rozhodla jsem se, že centrem mé práce bude nějaká rostlina. Vždyť rostliny jsou nedílnou součástí našeho života. Dávají nám kyslík, živí nás a dělají nám radost. Ať už v podobě prosperující zahrádky, nebo kaktusu na parapetu za oknem. A kdo nemá rád tu pestrou podívanou, když vše na jaře kvete. Miluji pohled na louku hýřící všemožnými barvami i přes to, že jsem alergik. Pohled na ně člověka naplní pozitivní energií. A najde se někdo, kdo se snad s chutí nezakousne do šťavnatého jablka?

Přesto však v této době vychází najevo, že si přírody nevážíme tak, jak bychom měli. Oceány jsou plné plastových a dalších odpadů, kácíme pralesy, které nám dávají kyslík… Myslím si, že je důležité na tuto skutečnost lidi upozorňovat. Ať už prostřednictvím kampaní, nebo právě umění. Jako symbol přírody jsem si po dlouhém uvažování vybrala Aloe Vera. Zvláštní to květina, není ani pořádně znám její původ. Vyrábí se z ní nápoje, někdo jí vaří a především je skvělým přírodním lékem na odřeniny, popáleniny, akné. A samozřejmě také skvělou ozdobou pokoje.

Rostlinu bychom tedy měli, ale samotná by asi jako umění úplně neposloužila. Neustále jsem přemýšlela, co vytvořit, a jak do toho Aloe zakomponovat tak, aby to mělo nějaký význam, zprávu. Jako inspirace mi nakonec posloužil chodník a návštěva u známých. Strýc s tetou si vlastnoručně vyrobili akvárium a mně jejich návod posloužil jako základ pro výrobu konstrukce. Samozřejmě jsem o tom neuvažovala hned, nápad mi na mysli vyvstal až o pár dní později při procházce se psem. Žiji ve městě, přesto jsem však obklopena rostlinami. Příroda si našla cestu i do měst. Nejsou to jen rostlinky, které pěstují lidé. Jsou tu takové, které si cestu sem našly samy, někdy k naší nelibosti. Nad jednou takovou jsem se právě pozastavila. Dlážděný chodník, místo, přes které neustále proudí davy lidí. Přesto si i tady rostliny našly své místo. Především mech, ale i nějaký ten větší plevel vyrůstající z mezírek mezi jednotlivými dlaždicemi. A nezapomeňme na kořeny stromů nadzvedávající celé asfaltové cesty a silnice. Příroda má neskutečnou sílu, umí se dostat téměř všude a je neskutečně odolná.

Už jsem popsala, proč jsem chtěla mít něco spojeného s přírodou. Teď je ale namístě vysvětlit, co vlastně výtvor celkově znamená. Alespoň pro mě, je jasné, že každý vidí něco trochu jiného. Aloe symbolizuje přírodu. A konstrukce ze stěrky a plexiskla díky svému vzhledu připomínajícímu beton, symbolizuje budovu. Jednu z dalších tisíc stojících ve městech. Dohromady pak ukazují, jakou má příroda sílu. Rostlina porážející betonovou budovu. A to je poselství, které jsem chtěla dát. Příroda má neskutečnou sílu. Dokáže se i „prokousat“ betonem. Avšak pokud chceme, aby nám tu vydržela, musíme jí trochu pomoct. Nebo se alespoň snažit jí chránit a zbytečně jí neničit. Vždyť je úžasnou částí našeho života a my bychom si jí měli vážit.

Když teď píšu tento text, napadá mě další věc, kterou může mé dílo symbolizovat. Pokud nad ním člověk přemýšlí déle, ukazuje vlastně i trochu odlišnou, přesto podobnou skutečnost. A to sice souboj jedince s životními překážkami. Betonová konstrukce v tu chvíli zpodobňuje těžké životní situace, různá úskalí, kterým musíme čelit. A rostlina jsme my, lidé. Stejně jako ona bojujeme o své místo tady na planetě Zemi. A pokud jako ona vytrvale bojujeme, ať už jsme zrovna na suchu, nebo se topíme ve vodě, nakonec dosáhneme svých cílů.

Nastavení