Název

Tra Vy Nguyen 6.A - STARRY NIGHT

Popis

Mým dílem je ručně šitý a zdobený oděv, konkrétně dvě košile a jedny šaty, inspirované videoklipem písně Starry Night. Finálními fotkami je série analogových snímků.

Inspirace
Název „Hvězdná noc“ by mohl někoho zmást, že odkazuji na nejznámější dílo Vincenta van Gogha, ale není tomu tak. Celá práce je věnována jihokorejské DJ a producentce Peggy Gou, která vydala v září 2019 videoklip k jejímu hitovému singlu Starry Night, režírován Jonasem Lindstroemnem. V klipu se střídají obrazy kontrastujících krajin, malých městských uliček, tradičních tanečnic Gangangsullae, samotné Peggy nebo také starší ženy tančící ve vile připomínající další jihokorejský klenot - oscarový film Parazit. Klip se téměř instantně stal jedním z mých nejoblíbenějších audiovizuálních děl vůbec a získal si mě i tím, jak je hodně orientován na mně blízkou asijskou kulturu.

Peggy se kromě hudby věnuje aktivně i módě. Díky svému výraznému, osobitému stylu oblékání byla například vybrána do VogueWorld 100, představující nezajímavější umělce světa bez ohledu na zaměření. Je známá svou láskou k havajským košilím, které s oblibou nosí na své DJ sety a právě to mě inspirovalo k ušití takové košile - věnované Peggy a inspirované její nejpopulárnější písní.

K  šití jsem se odhodlávala už delší dobu, vždy jsem si chtěla zkusit, jaké to je si navrhnout oblečení a pak ho ručně ušít, moje lenost ale vždy vyhrála. Teprve klauzury mi daly ten finální impuls se sebrat a začít načrtávat návrhy.

Proces
Prvotní myšlenka těchto klauzur bylo ušít jakýsi Starry Night merchandise, ale povznést ho vyšší level, než nějaké obyčejné tričko s levným potiskem. Nechtěla jsem „merch“ udělat moc okatě, že bych například napsala Starry Night přes celá záda, spíše jsem přemýšlela, jak na inspiraci Peggy a její písničkou jemně a rafinovaně poukázat.

Už při prvních nákresech jsem hodně přemýšlela nad tím, jak budou vypadat finální fotky, kolik bude modelů, jak to bude s kompozicí apod. Proto jsem se nakonec rozhodla, že udělám tři kusy oblečení - jedny šaty, jednu košili s krátkým rukávem a jednu košili s dlouhým rukávem. Co se týče materiálu, zvolila jsem černý satén, jelikož jsem chtěla něco pohodlného, vzdušného, ale elegantního (přesně jako to má Peggy ráda). Brala jsem v potaz to, že budu oblečení na konci zdobit třpytivými kamínky symbolizující hvězdy z videoklipu a lesklá látka se k tomu skvěle hodila.

Když jsem si sehnala střih na košile, látku i kamínky, pustila jsem se do práce. Nejprve byla potřeba nastříhat látku a připravit si jednotlivé kusy. V  tomto bodě jsem se dozvěděla, že pánské košile jsou jedny z nejnáročnějších kusů oblečení k šití, kór když jste úplný začátek jako já. To mě mírně zarazilo, ale po xy hodinách šití, špendlení, nažehlování, párání atd. jsem konečně držela v rukách dvě nádherné košile. Nelžu, když říkám, že jsem dlouho nebyla na nic tak extrémně pyšná. Stály mě totiž hodiny studování šicích videí, dva skoro rozbité šicí stroje, dvacet nehod, deset rozpíchaných prstů od špendlíků a spoustu trpělivosti. Šaty už šly naštěstí podstatně lépe díky jejich jednoduššímu střihu.

Zde to ale nekončilo: ušité, ale prosté kusy oblečení jsem musela ještě dozdobit kamínky, abych tím dokončila svou „message“ - Starry Night. Původně jsem chtěla kamínky náhodně rozmístit po oblečení, abych jim dodala vzhled připomínající pohled na hvězdnou oblohu, ale došlo mi, že by se takové mini-detaily jistě ztratily na filmových fotografiích. Rozhodla jsem se tedy nalepit na zadní sedla košil, na kapsičku a na ramínka šatů * hvězdičky. Bylo pracné lepit každý kamínek ručně s pinzetou a textilním lepidlem, ale výsledek stál za to.

Jako třešničku na dortu jsem si připravila pruhy červeného tylu, barvu jsem vybrala na základě detailů ve videoklipu. Tyl jsem poté využila při focení jako pásek, abych dodala šatům siluetu. Klukům jsem zavázala oči - jednak jako referenci již zmíněnému filmu Parazit a také z estetických důvodů, aby byl „look“ kompletní.

Focení
Váhala jsem, kde klauzury nafotit a nakonec jsem se rozhodla hledat místo, které vzhledově připomíná techno klub. Snažila jsem se najít podnik připomínající Berghain (tzv. berlínská Mekka taneční hudby), který patří k neznámějším a nejlepším underground klubům světa. Berghain byl poprvé otevřen před třinácti lety v budově bývalé elektrárny a je známý svou přísnou door policy, tedy vstupní politikou - dostane se sem opravdu málokdo. Zkušený a vytrénovaný tým vyhazovačů v čele se známým Svenem Marquardtem se už dlouhá léta starají o to, aby bylo v klubu zachované prostředí, kde člověk může být opravdu sám sebou a nebát se cizích předsudků. V  Berghainu neexistují žádné limity, hranice ani pravidla až na jedno: nesmí se tu absolutně nic fotit, proto je (téměř) nemožné vyhledat fotky interiéru budovy. A proč zrovna Berghain? Vracím se opět k Peggy Gou, která žije od roku 2014 v Berlíně a odstartovala zde svou hudební kariéru. V Berghainu údajně trávila každý víkend, studovala DJ sety ostatních umělců a užívala si noční život Berlína. Později se stala první a nejmladší jihokorejskou DJkou hrající v tomto ikonickém klubu techno scény.

Po zdlouhavém hledání lokality jsem si vzpomněla na VNITROBLOCK, projekt Jakuba Zajíce a Lukáše Žďárského, multifunkční centrum Holešovic sloužící jako kavárna, kino, taneční studio atd. Prostory VNITROBLOCKU, které kdysi fungovaly jako sklady, působí velmi industriálně a undergroundově, což se perfektně hodilo do mého konceptu. Zkontaktovala jsem tedy manažera a uspořádala focení klauzurní práce. Fotila jsem na analogový kompakt Olympus Mju II a film Kodak Ektar 100.

Nastavení